Také se vám vrátil ten krásný pocit naděje (tak podobný tomu posametovému) po dlouhém období skepse a zmaru, kdy to v jednu chvíli vypadalo, že nás snad znovu čeká osud jakési ruské gubernie?
Katedrála Sv. Víta
Ještě v létě málokdo doufal, že se pod drtícím návalem různých fake news a štvavých ohlupujících kampaní cokoliv podaří změnit. Teď v médiích znovu slyšíme svobodomyslné racionální, důstojné a slušné hlasy namísto kňourání, urážek a sebestřednosti (a mimochodem také mnohem kultivovanější češtinu – to není málo!). Báječné nadechnutí.
Je dobré připomenout, že stačilo velmi málo a spousta lidí by dnes možná přemýšlela velmi vážně o emigraci.
A nyní mě tolik věcí zase naplňuje optimismem; vrbětická kauza ukázala na obrovský vliv ruských agentů v naší společnosti – a vypadá to, že se jich snad alespoň z nějaké části (nejsem zase takový naivka) zbavíme. Rusové nám nakonec nedodávali jejich neprověřitelný sputnik, i když se o to naše vláda a hrad všemožně snažily, Rusové ani Číňani nám snad nebudou stavět jaderné elektrárny, což by nás (jako vedlejší efekt) přivedlo do obrovské závislosti na libovůli Moskvy či Pekingu. Pomalu ale snad přeci (!) končí arogantní diletantská vláda lumpa, zloděje a stbáka a jeho vždy vděčných “zaměstnanců”. Komunisti konečně zmizeli z parlamentu a nebudeme už snad muset poslouchat jejich nestoudné řeči o tom, že se dr. Horáková přece ke svým činům sama přiznala! Ze sněmovny odešla soc-dem, jejíž “lidové” vedení si to po právu zasloužilo za to, kam tuto tradiční demokratickou stranu už dlouho směrovalo a jak lpělo na svých postech za doslova jakoukoli cenu. Ze scény se ztratila zahnědlá trikolóra zavedená dnes do zapomnění se propadajícími oběma Klausi a skončili také trapnosti představované takovými zjevy, jako byl Volný (blok).
V poslední době to také vypadá, že bychom se mohli dočkat konce zpupné hradní partičky instalované pomstychtivým zlým přisluhovačem totalitních režimů, která nám ukázala, na jaké dno až lze dovést prezidentský majestát.
Nejsem už mladý snílek, abych si snad myslel, že je vyhráno, ale už jen to srovnání, kde jsme nyní mohli být a jaké naděje se nám zase otevřely, mně vrací víru v možnost důstojného života v pravdě a v lásce pro nás a hlavně pro dnešní mladé.
